Joker – palec nahoru (60%)

Příběh o tom, kterak se šílenému Arthurovi, který se živí jako nepříliš úspěšný klaun, dějí veliké životní nepříjemnosti, hroutí se mu poslední ostrůvky už tak chabé svéprávnosti a duševního zdraví, až jeho duševní nemoc vyhraje na celé čáře a postava se přerodí v Jokera. To celé v kulisách úžasně natočeného, hnijícího a do temnoty nepokojů se propadajícího New Yorku/Gotham city. Ale nijak dechberoucí film to není, spíš je zajímavý jako (možná první) zcela realisticky natočený prequel komiksu se spoustou opravdu skvělých záběru na (doufám že imaginárně přibarvený) New York z doby před érou mobilních telefonů. Samozřejmě například Nicholsonovi Phoenix, který v podstatě nesleze z plátna, nesahá ani po kolena. Jinak moc není, co o filmu říct.

Nabarvené ptáče – palec dolů (40%)

Ač to říkám nerad, není to (dle mého názoru) dobře natočený film, krutosti v něm sice jsou, ale méně než v jakémkoli Rambovi, navíc (naštěstí nejsou přímo vidět) nejsou natočeny příliš věrohodně – takže to opravdu není na nějaké odcházení ze sálu. Světem, slovanskou východní Evropou během zlých časů WW2 (ale ta válka ve filmu není nejdůležitější) se potuluje kluk, kterého na venkov ukryli rodiče před gestapem. Vždycky někam přijde, tam se ho nejdřív tak nějak ujmou, pak něco neobratně posere, nebo se na něj bezdůvodně naserou jednodušší, souložící, chlastající, bezohlední, špinaví, pověrčiví vesničané, případně je svědkem nějaké vesnické echt kruťárny a uteče o kus dál. A tak pořád dokola. A ani on nezůstane černobílý svatoušek.

Hlavní hrdina kluk hraje, nebo spíš nehraje, dost bídně. A všechny ostatní postavy jsou vlastně jen camea – a mnoho z nich také zrovna neexceluje. Ani ta opěvovaná kamera není kdovíjaký zázrak. Film trvá poněkud úmorné 3 hodiny, takže se v něm najde asi 15 minut slušných scén (plus závěrečná píseň pod titulky), ale po většinu filmu mi bylo téměř jedno, co se na platně děje, film mi přišel hloupý, až na pár momentů dost nezajímavý, vůbec nešlape, což je dané i rozdělením do kapitol, což nevím, jestli byl šťastný nápad. A sestřihat to šlo asi taky výrazně lépe.

Ad Astra – palec nahoru! (70%)

Dobře se na to po většinu filmu kouká, Pittovy neustálé monology dokreslující jeho duševní rozpoložení mi nevadily, on to umí podat snesitelně, ba i zajímavě. Jen konec filmu je poněkud blbý a jak je celý film až meditativně pomalý, tak rozuzlení u Neptunu přijde šup šup a podle toho to taky vypadá (vypadá dost blbě a odflákle).

Poněkud nereálně zobrazený reálný sci-fi svět blízké budoucnosti, kdy lidé létají po vesmíru (vcelku konvenčními raketami – přesto let z Marsu k Neptunu netrvá nijak dlouho), mají obšancovanou sluneční soustavu někam po Mars a snaží se konečně najít někde život v ještě odlehlejších dálavách. Film je ponejvíce psychologické drama o vztahu rozporuplného syna k rozporuplnému otci, který byl/je ještě slavnější kosmonaut než je Pitt. (Kupodivu Pitt nemá syna astronauta).

Film Midsommar (Slunovrat) 50%

Film Midsommar palec, palec, ehm, nevim 50%… Aneb když se někdo snaží natočit brutální art film a la Lars von Trier, ale udělá to jinak a moc se mu to nepovede.

Je to takový festivalový film, chvílemi komediální, například když se studenti v ohrožení života hádají, kdo bude o čem psát v diplomce… občas extrémně brutální, například při detailním rozflákání hlav lidí starších 72 let na krvavou padrť, delšími chvílemi se pokouší o psychologické drama v podání hlavní hrdinky, která se vyrovnává se sebevraždou své sestry, která “vzala sebou i rodiče”, a s ne moc fungujícím vztahem s boyfriendem a která možná najde novou “rodinu”… To vše artově pomalé, špetku surrealistické, zasazené do prostředí švédských hipíků obdivujícich ve švédských luzích a hájích pohanské rituály a švédský “folklór”. Ale klidně se to mohlo odehrávat třeba v odlehlém koutě Maďarska… Vše za bílého, slunného dne. Chvílemi to připomínalo Purpurové řeky, nebo jak se jmenoval ten film z Apl s Jean Reno… Ale, co je hlavní, nebavilo mě to!

Rozuzlení mě nenadchlo, hrdinům jsem nefandil, zapékání chlupů z vagíny do koláče mě neohromilo. Takže mě to nějak minulo, i když si dovolím tvrdit, že jsem myšlenku pochopil.

Ps: Můj zážitek byl ovlivněn zjištěním, že Irové jsou opravdu nevídaná prasata. Tedy alespoň ti v kinosále.

CTYI Astronomy Lecture Series

IMG_5550

The study material (sort of booklet in the form of a pdf file) related to the course will appear here in this post once I write it. To start with something, here is the official syllabus sent to CTYI before the beginning of the course. We have covered almost all of it, plus a few bonus chapters.

Thank you for your patience and thank you all very much for being an amazing class. You were doing really great! It was a great pleasure to teach you!

Haven’t you killed any Armenian yet, you loser?

Another terrible and unfortunately authentic story of unspeakable cruelty from Western Armenia during the Genocide:

“A small boy has witnessed the bloody massacre of his family and his entire village. Becoming an orphan, he is “adopted” by a Turkish family to work for them as their slave.

One day another Turkish from their neighborhood comes and wants to buy this boy. The reason why he wants him is that this man has a son that has been bullied by other kids from around for the fact that he hasn’t killed any Armenian yet, while others already have. Therefore, the father then wants to buy one Armenian for him so he could kill him with ease.

Luckily in this case, the Armenian boy can accidentally hear this conversation and manages to escape.”

After hearing of a story like this one and of many other stories you simply speechlessly doubt what it means to be a human. It’s just beyond all my understanding.

The story of Shakhmara, the snake queen

fullsizeoutput_7a4a

Let me share with you a Turkish fairytale that I heard from the locals at the lake Van. This region used to be Western Armenia but now it is in Eastern Turkey or, actually, in Kurdistan. The story is absolutely shocking to me since it breaks all my paradigm of the principles of the fairytales, the principles of story-telling for kids. The story yields a strange, corrupted lesson far from the morale I used to listen in any of the Czech fairytales when I was a kid.

Have in mind that by reading or listening to old stories, legends and fairytales of any nation you learn how the nation thinks, you get closer to the cultural roots and stereotypes hiding deeper in subconscious. This is not a made up story similar to the one of the “Lochness-like” monster living in the Van lake, created to entertain tourists very recently. This is an old story of Shakhmara, the snake queen. It seems to be a quite popular story, since the symbol of Shakhmara is common in many souvenir shops in the area.

“A small, little bit silly, poor boy plays with his friends around a deep well in the garden. The other kids make fun of him and his naivety and tell him that there is a great golden treasure deep in the well and trick him to climb down to get it.

The boy descents down to the very bottom of the well. It’s narrow, wet, dark, slippery, not only he does not see any treasure, he can’t get back up to the surface. He is desperate and in panic. Suddenly he accidentally pushes a brick in the well wall and a secret hidden door opens. A passage to a shining and hissing room reveals in front of him.

He enters a chamber full of snakes and golden treasure and luxury. At the end of the chamber there he sees Shakhmara, the snake queen, a half woman, half snake being. The queen commands her snake servants to bring the boy in. She feeds him and takes care of him very nicely, they become friends.

One day, the boy feels that he misses his parents a lot and asks the queen if he could go to see them. The snake queen agrees but under one condition, he must not tell anyone about what he has seen in the well. He promises not to tell anyone and she set him free. The snakes help the boy to reach the Earth surface, he meets his parents again and everyone is happy.

After some time, the Turkish Sultan gets seriously sick and his doctor tells him that only drinking blood of a snake queen can cure him. However, nobody knows where to find the snake queen. The boy, now already a young man, forgets about his promise and mentions that the snake queen lives in the well in his parents garden. The Sultan sends soldiers there, they find the snake queen and kill her. Then the Sultan drinks her blood and thanks to this he really recovers to full health. As a grateful reward the Sultan designates the boy to become a great Vezir.”

I have never seen such bizarre story in any fairytale. The boy betrayed the snake queen that saved his life and gave him trust and freedom and as a reward to his bad deeds he’s got promoted to become a Vezir. All cruelty and decadence just for the long life of the mighty Sultan. If nothing else, it’s interesting.