Koronavirus na letišti v Praze? Přímý kontakt kvůli českému šlendriánu?

Já jsem přiletěl z Varšavy včera 24.2. kolem 19:15, let LO525. Tahle malá, vrtulová letadla parkují dál od terminálu, takže jsme čekali na autobus, kterým jsme dojeli ke vstupu do budovy terminálu 2 v přízemí. Vedle nás, hned za autobus, přijela sanitka, ze které dva zcela plně chránění zdravotníci v neprodyšných skafandrech pomáhali vystupovat pánovi, podpírali ho, protože sotva stál, a vedli ke vstupním dveřím do budovy letiště, kterými jsme zrovna my, cestující z autobusu, právě vstupovali taky. Lidé se začali tlačit, aby byli od podezřelého co nejdál, zakrývali si ústa aspoň rukou nebo límcem. Byl od nás ne víc než 4 metry, ani mu nedali roušku. Já se snažil, co nejdřív dostat dovnitř, zdálo se, že ta trojice také postupuje dovnitř, tak jsem na nic nečekal a běžel po schodech nahoru do haly a pryč (to se mohlo odehrát mezi 19:15-19:30). U těch schodů stála ochranka v maskách s filtrem. Téměř ihned jel před letištěm autobus 119, kterým jsem odjel. Na první stanici za letištěm nás předjela blikající sanitka s policejním doprovodem (auto). Usuzuji, že to byl právě tento pasažér. Stejně tak se domýšlím, že ten nemocný byl z jiného letadla a jiného letu, protože jsem před naším letadlem sanitku čekat neviděl.

Nechápu, jak může být někdo tak nezodpovědný a nechat vystoupit někoho s podezřením na extrémně nakažlivý, vysoce smrtelný koronavirus mezi zdravé cestující. Mám strach.

Koukám na zprávy a pořád mi není jasné, kdo byl ten nakažený ze včera, mluví o cestujících z Íránu následující den, o turistech na Kanárech, o dvou Číňanech… Ten muž včera nebyl Číňan a sanitka s nim uháněla a rozhodně sotva stál, takže určitě nebyl bez příznaků, a určitě šlo o podezření na koronavirus , protože zdravotníci měli skafandry.

Portrét dívky v plamenech: 50% – palec dolů (kdybych byl LGBT+, tak patrně nahoru)

Komorní, starofrancouzská, velmi nudná romance, ve kterém malířka portrétuje navrátilkyni z kláštera a druhá polovina filmu se změní v artovější lesbické soft porno se vsuvkou o dobovém potratu služky. Dal bych tomu 20%, ale kamera je hezká, herecké výkony dobré a dialogy se snaží být nehloupé, chemie mezi postavami funguje, zazní úryvky z Orfea a Eurydiky i Vivaldi. Ale nadšení kritiků nesdílím.

Film Maják, Lighthouse, (2019) – palec nahoru (62%)

Vysloužilý mořský vlk (?) a dřevorubec utíkající před vlastní minulostí, sami dva v delíriu uvězněni bouřkou v majáku na ostrůvku kdesi v prázdnotě rozjíždějí divadelní “herecký koncert”… Kromě těchto dvou strážců majáku, racka a ženského prsu tam vlastně nikdo jiný nehraje. Ve chvílích, kdy si dva šílení hrdinové povídají (méně běžnou verzí angličtiny – byl jsem rád za titulky, wickie), hádají se ožralí na černobílém plátně netradičně čtvercového formátu, je film naprosto geniální. Ve chvílích, kdy se snaží být hitchcockovským hororem, tak film dost naráží a bohužel není ani směšný. Celý ten hororový háv mi přišel úplně zbytečný.

Ruský film Kóma (2019) – palec nahoru: 90%

Polo-geniální film. dvě hodiny plné napětí, vojenské ruské akce, rozjímání nad smyslem života, post-apocalyptické fantasy, lásky, totální surrealistické krajiny, neskutečné cgi grafiky a ještě to dokonce celé dávalo vcelku smysl. (Nejedná se o film složitý na pochopení.)

Příběh lidí v komatu žijících v paralelním světě utkaném z torz jejich vzpomínek.

Namíchaný koktejl z filmů Lord of the ring, Matrix, Mad Max, Jules Verne, Commando, Purpurové řeky, Inception a především Nekonečný příběh pro dospělé, vše dohromady.

Jediné mínus byl odporný smrad z hektolitrů levných voňavek v kinosále plném Rusů.

Ps: A jedna z postav byl astronom 🙂

Joker – palec nahoru (60%)

Příběh o tom, kterak se šílenému Arthurovi, který se živí jako nepříliš úspěšný klaun, dějí veliké životní nepříjemnosti, hroutí se mu poslední ostrůvky už tak chabé svéprávnosti a duševního zdraví, až jeho duševní nemoc vyhraje na celé čáře a postava se přerodí v Jokera. To celé v kulisách úžasně natočeného, hnijícího a do temnoty nepokojů se propadajícího New Yorku/Gotham city. Ale nijak dechberoucí film to není, spíš je zajímavý jako (možná první) zcela realisticky natočený prequel komiksu se spoustou opravdu skvělých záběru na (doufám že imaginárně přibarvený) New York z doby před érou mobilních telefonů. Samozřejmě například Nicholsonovi Phoenix, který v podstatě nesleze z plátna, nesahá ani po kolena. Jinak moc není, co o filmu říct.

Nabarvené ptáče – palec dolů (40%)

Ač to říkám nerad, není to (dle mého názoru) dobře natočený film, krutosti v něm sice jsou, ale méně než v jakémkoli Rambovi, navíc (naštěstí nejsou přímo vidět) nejsou natočeny příliš věrohodně – takže to opravdu není na nějaké odcházení ze sálu. Světem, slovanskou východní Evropou během zlých časů WW2 (ale ta válka ve filmu není nejdůležitější) se potuluje kluk, kterého na venkov ukryli rodiče před gestapem. Vždycky někam přijde, tam se ho nejdřív tak nějak ujmou, pak něco neobratně posere, nebo se na něj bezdůvodně naserou jednodušší, souložící, chlastající, bezohlední, špinaví, pověrčiví vesničané, případně je svědkem nějaké vesnické echt kruťárny a uteče o kus dál. A tak pořád dokola. A ani on nezůstane černobílý svatoušek.

Hlavní hrdina kluk hraje, nebo spíš nehraje, dost bídně. A všechny ostatní postavy jsou vlastně jen camea – a mnoho z nich také zrovna neexceluje. Ani ta opěvovaná kamera není kdovíjaký zázrak. Film trvá poněkud úmorné 3 hodiny, takže se v něm najde asi 15 minut slušných scén (plus závěrečná píseň pod titulky), ale po většinu filmu mi bylo téměř jedno, co se na platně děje, film mi přišel hloupý, až na pár momentů dost nezajímavý, vůbec nešlape, což je dané i rozdělením do kapitol, což nevím, jestli byl šťastný nápad. A sestřihat to šlo asi taky výrazně lépe.

Ad Astra – palec nahoru! (70%)

Dobře se na to po většinu filmu kouká, Pittovy neustálé monology dokreslující jeho duševní rozpoložení mi nevadily, on to umí podat snesitelně, ba i zajímavě. Jen konec filmu je poněkud blbý a jak je celý film až meditativně pomalý, tak rozuzlení u Neptunu přijde šup šup a podle toho to taky vypadá (vypadá dost blbě a odflákle).

Poněkud nereálně zobrazený reálný sci-fi svět blízké budoucnosti, kdy lidé létají po vesmíru (vcelku konvenčními raketami – přesto let z Marsu k Neptunu netrvá nijak dlouho), mají obšancovanou sluneční soustavu někam po Mars a snaží se konečně najít někde život v ještě odlehlejších dálavách. Film je ponejvíce psychologické drama o vztahu rozporuplného syna k rozporuplnému otci, který byl/je ještě slavnější kosmonaut než je Pitt. (Kupodivu Pitt nemá syna astronauta).

Film Midsommar (Slunovrat) 50%

Film Midsommar palec, palec, ehm, nevim 50%… Aneb když se někdo snaží natočit brutální art film a la Lars von Trier, ale udělá to jinak a moc se mu to nepovede.

Je to takový festivalový film, chvílemi komediální, například když se studenti v ohrožení života hádají, kdo bude o čem psát v diplomce… občas extrémně brutální, například při detailním rozflákání hlav lidí starších 72 let na krvavou padrť, delšími chvílemi se pokouší o psychologické drama v podání hlavní hrdinky, která se vyrovnává se sebevraždou své sestry, která “vzala sebou i rodiče”, a s ne moc fungujícím vztahem s boyfriendem a která možná najde novou “rodinu”… To vše artově pomalé, špetku surrealistické, zasazené do prostředí švédských hipíků obdivujícich ve švédských luzích a hájích pohanské rituály a švédský “folklór”. Ale klidně se to mohlo odehrávat třeba v odlehlém koutě Maďarska… Vše za bílého, slunného dne. Chvílemi to připomínalo Purpurové řeky, nebo jak se jmenoval ten film z Apl s Jean Reno… Ale, co je hlavní, nebavilo mě to!

Rozuzlení mě nenadchlo, hrdinům jsem nefandil, zapékání chlupů z vagíny do koláče mě neohromilo. Takže mě to nějak minulo, i když si dovolím tvrdit, že jsem myšlenku pochopil.

Ps: Můj zážitek byl ovlivněn zjištěním, že Irové jsou opravdu nevídaná prasata. Tedy alespoň ti v kinosále.

CTYI Astronomy Lecture Series

IMG_5550

The study material (sort of booklet in the form of a pdf file) related to the course will appear here in this post once I write it. To start with something, here is the official syllabus sent to CTYI before the beginning of the course. We have covered almost all of it, plus a few bonus chapters.

Thank you for your patience and thank you all very much for being an amazing class. You were doing really great! It was a great pleasure to teach you!